PSOHLAVCI

Psohlavci
Alois Jirásek

Nakladatel: Omega
Počet stran: 256
Rok a měsíc vydání: 07/2014

Anotace: Bezpečnost českých hranic na Šumavě zajišťovali již od čtrnáctého století Chodové. Byli to drsní hraničáři, kteří se nebáli obětovat život pro dobro státu. Za jejich služby a odvahu jim panovníci udělovali mnoho různých práv a výsad. Například byli poddáni jen králi a nemuseli plnit robotní povinnosti. Po nešťastné bitvě na Bílé hoře se poměry radikálně změnily. Chodské pohraničí koupil Volf Vilém Lamminger, řečený Lomikar, kterého práva a svobody hrdých horalů nezajímaly. A tady narazila kosa na kámen. Vybuchla vzpoura vedená odvážným Janem Sladkým Kozinou... Román Psohlavci popisuje nerovný boj odvážných sedláků proti bezpráví a svévoli státní moci. Nejedná se pouze o čtivé zpracování historického příběhu, odkaz knihy je aktuální i v dnešních časech.

Této knihy jsem se hodně bála. Co si pamatuji že střední školy, tak jsem ji vůbec neměla ráda. Nevím už moc proč, ani si nevzpomínám, jestli jsem ji tehdy vůbec četla nebo jsme o ní jen mluvili, ale říkala jsem si Psohlavci nikdy. Když se mi po letech dostala znovu do rukou, čekala jsem, co se z toho vlastně vyklube.

Já a klasiky, určitě víte, že zbožňuji takovou tu klasickou mluvu a té je tu dostatek. Chodské nářečí na každé straně, chvíli mi sice trvalo, než jsem si zvykla, ale neměnila bych. Dodává to na autentičnosti, atmosféře, dávné době, no prostě klasická klasika.

Jirásek a jeho popisy. Někdy je to na místě, ale někdy jsou to sáhodlouhé roztahané vyprávěníčka o ničem. Na druhou stranu autor je klasikem a všichni, co jdou do jeho knih, ví co je čeká a kdo z nás může hodnotit něco tak všeobecně známého, jako toto dílo, zda-li je to vhodně nebo nevhodně použito. Přiznám se, že na české autory se mi recenze nepíšou dobře, protože až dosáhnu jednou to, co oni, pak teprve si přijdu oprávněna napsat, co se mi na knize líbí a nelíbí. Zatím, v rámci jakéhosi patriotismu, musím knihu samozřejmě pochválit.

Ale i kdybych k tomu nepřihlédla, přiznávám, že mě kniha mile překvapila. Není až tak dlouhá, takže děj ubíhá a posouvá se. Lomikare, Lomikare a na smutný konec, který známe z historie, jsem se sice moc netěšila, já a smutné konce, ale vážně to bylo čtivé, až jsem se snažila vyvolat své patnáctileté já a říkala si, co jsi tehdy holka blbnula?

No řekněte, jde tohle nemilovat?

• "Majestáty zkazili ha práli, že je všechno marno."
• "ha tu před námi vojsko s dobrú zbraní, ha my se špatnú"
• "Každá chometa něco znamená, tuto je pravda."
• "Nu, tuty nám huž páni nevezmú."
• "Hančí pro ně příliš netruchlila."
• "Nač jste nás voláli?"

 Za poskytnutí recenzního výtisku děkuju nakladatelství Omega.