ŘEKNI VLKŮM, ŽE JSEM DOMA

Řekni vlkům, že jsem doma
Bruntová Carol Rifka

Nakladatel: Jota
Počet stran: 424
Rok a měsíc vydání: 09/2014

Anotace: Mimořádný literární debut, působivý příběh o smutku a dvou osamělých lidech, kteří znovu objeví lásku i radost ze života. Pouhou shodou náhod se stanou blízkými přáteli, aby posléze zjistili, že člověk někdy neví, koho ztratil, dokud ho „nenajde“. Píše se rok 1987 a June Elbusová má čtrnáct let. Je uzavřená a nedůvěřivá, těžko se jen tak s někým spřátelí, nedokáže vyjít ani se svou starší sestrou. Na celém světě existuje pouze jediný člověk, který jí opravdu rozumí – strýc Finn, uznávaný malíř, její důvěrník a nejlepší kamarád. Jenomže Finn zemře na záhadnou nemoc, jejíž jméno Juneina matka dokáže vyslovit jen šeptem, a dívčin svět se převrátí vzhůru nohama. Román je především příběhem o tom, jak dospět, najít vlastní identitu a vyrovnat se nejen s nejrůznějšími nečekanými situacemi, ale i bolestí a ztrátami, které přináší život. Přečtěte si, co se stane, když se zamilujete do někoho, do koho byste se zamilovat neměli. Pochopíte, že žárlivost a pocity viny dokáží zničit i to nejpevnější přátelství a někdy mají ty nejtragičtější následky.

Po přečtení anotace této knihy jsem nečekala moc, avšak slyšela jsem hodně pozitivních reakcích, tak jsem si říkala, že to musím zkusit, protože lidé, se kterými jsem o ní mluvila, byli vyloženě nadšení. Zpočátku čtení jsem je moc nechápala, ale po chvíli jsem knize propadla. 

Je to vážně dobré dílo. Příběh není žádný trhák, o to zde však vůbec nejde. Hlavní aktérkou je mladá dívka, které zemře nejlepší přítel, její milovaný strýček, se kterým trávila téměř každou krásnou chvíli svého života. Píše se tu především o emocích, o citech a pocitech. Dovídáme se drobné příhody z jejího minulého i současného života, srovnává je, probírá a hledá spojitosti. 

Jaké to je, být na světě úplně sám? Nemít se na koho obrátit? Být úplně odlišný, než všichni ostatní? A jaké to je, být takový a ztratit jediného člověka, co mě takovou chápal? Hrozné! Nyní přichází dlouhá cesta v hledání sebe sama. A co až člověk zjistí, že už takový možná ani není, bude mu jeho minulé já chybět? Dokáže se mít rád tak, jak je?

Co mě fascinovalo snad nejvíc, jak reálně je všechno dáno. Každému bývalo čtrnáct, takže ví, jak ztracený ve světě a sám v sobě býval. Hlavní hrdinka řeší to, co řešil každý z nás, proto je každému příběh tak blízký. A obdivuji volbu slov, volbu myšlenek, volbu rozhovorů. Kdyby mi někdo řekl, že tomu, kdo vyprávění napsal, je čtrnáct, vzala bych to bez nejmenší pochyby. Je to krásné, sladké, úžasné a báječné. 

Hlavní hrdinka je tak nádherně naivní a dětská ve spoustě věcí. Všechny ostatní postavy v knize jsou sympatické. Vyskytne se zde i starší sestra a příběh vztahu děvčat je další dějovou linií. Dříve si tak rozuměly, byly nejlepšími kamarádkami. Kdy se to změnilo, proč se to zkazilo a zvládnou s tím něco udělat? Pokud tedy vůbec chtějí?

Milá, příjemná, pohodová četba, s prvky "smutna", ale ne takového toho pochmurného, spíše takového, kdy se člověk zamyslí, popřemýšlí a nakonec se usměje. Uvědomíme si třeba to, že přátelství kolikrát najdeme přesně tam, kde bychom to nejméně čekali.

Za recenzní výtisk moc děkuji knihkupectví Martinus.