PAŘÍŽSKÁ MANŽELKA

Pařížská manželka - Paula McLain

Nakladatel: Metafora
Počet stran: 368
Rok a měsíc vydání: 12/2011

Anotace: Dychtivost počínající lásky, proplétání citů a vztahů i bolest nečekaného, leč nevyhnutelného rozchodu, to všechno se vine příběhem manželství Hadley Richardsonové s Ernestem Hemingwayem. Na počátku je to jen mladík se sžíravou touhou uchopit mnohotvárnost světa a přetavit ji do slov, trpící děsivými nočními můrami z války a mučivou nejistotou. Poválečná Paříž je uvítá svými kavárničkami, uměleckými salony a nekonečnými večírky. Ernestovo ego trpí nedostatkem uznání, ale přesto hltá život naplno, fascinován jím stejně jako smrtí – na stránkách svých děl i v krvavé býčí aréně, kam se vrací, i když už se mu všechno hroutí pod rukama. Jejich divoká, bytostná láska jako by strávila sama sebe a dospěla k hořkému, přesto však osvobozujícímu konci…

První žena Ernesta Hemingwaye - Hadley Richardsonová, to s ním neměla nijak lehké. Bylo jí přezdíváno Pařížská manželka, protože většinu společného života trávili právě v Paříži. Ernest ještě není známý a trpí kvůli tomu depresemi, jeho žena musí být tou, která ho plně podporuje a stojí za ním stůj co stůj. Občas ale musí každý dbát i sám na sebe, protože nelze obětovat život pro druhého. Nebo lze? A může to udělat člověka skutečně šťastným?

Po přečtení minulé knížky od Metafory - Paní Hemingwayová, jsem si všimla Pařížské manželky a řekla si, že to si musím přečíst. Především proto, že první Ernestovu manželku jsem měla ze všech čtyř nejradši. A příběh celý o ní? Jasná volba.

Dílo je napsáno jinou autorkou, což mi nahnalo trochu strach a taky očekávání. Bude mi Hadley stejně sympatická, jako na mě působila předtím? Přece jen, mělo by to být na jakési skutečné motivy, doufala jsem tedy, že hlavní hrdinka zůstane hlavní hrdinkou. Byla jsem ráda, že to tak skutečně bylo. Moje oblíbenkyně zůstala sama sebou a já jsem jí opět fandila (zůstaňte spolu, zůstaňte spolu!).

Skvěle se mi to četlo, u životopisů mívám strach, aby to nebyl přehled fakt, dat, událostí. Beletrizace se ale skutečně povedla, žádná nuda, žádné zasekávání. Nevěřila bych, že mi z knížky bude dokonce upřímně smutno. Někdy prostě nestačí být dokonalá. Někdy ani upřímná láska nestačí, dokonce ani když je opětovaná. Někdy si s námi život pohraje, někdy osud není milencům nakloněn.

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuju nakladatelství Metafora.