17. července 2014

PŘIVOLÁVÁNÍ

Přivolávání - Nejtemnější síly - Armstrong Kelley

Nakladatel: Galatea
Počet stran: 312
Rok a měsíc vydání: 06/2014

Anotace: Chloe vidí mrtvé lidi. Ano, jako ve filmech. Problém je, že vidět duchy v reálném životě znamená jednosměrnou jízdenku na psychiatrii. Ovšem nic není tak, jak se na první pohled zdá… Jmenuji se Chloe Saundersová a můj život už nikdy nebude stejný jako dřív. Ve svých patnácti letech jsem vůbec netoužila být jiná než ostatní. Chtěla jsem chodit do školy, mít kamarády, bavit se. A taky jsem chtěla, aby si mě trochu víc všímali kluci. Už ani nevím, jaké je to být obyčejná holka. Všechno nabralo zcela jiný směr toho dne, kdy jsem ve škole poprvé spatřila ducha. Vyděsil mě tak, že nikdo nezapochyboval o tom, že jsem se naprosto pomátla. Teď už ve škole všichni vědí, kdo jsem. Jen z jiných důvodů, než bych si přála. Ve filmech nejsou duchové nic neobvyklého. Když se však v reálném životě snažíte lidem vysvětlit, že vidíte duchy zemřelých lidí, automaticky získáte poukaz na pobyt v léčebně pro duševně choré. A tak jsem se ocitla zavřená v Lylově domově, což je „speciální zařízení“ pro narušenou mládež. Chtěla jsem se co nejdříve uzdravit a vypadnout odsud. Brzy jsem ale pochopila, že je to jiný domov, než se na první pohled zdá. Dějí se tady podivné věci a ani mí noví spolubydlící nejsou choré bytosti. Mají zkrátka poněkud zvláštní schopnosti. Nevím, komu mohu důvěřovat. Musím přijít na to, jaká nebezpečná tajemství skrývá Lylův domov..., a to dříve než povstanou jeho kostlivci a začnou mě pronásledovat.

Chloe Saundersová vídá duchy. Poprvé se jí to stane ve škole a omylem při tom dojde ke zranění lidí v okolí, situace se tedy musí urychleně řešit a ona se ocitá v psychiatrické léčebně, protože duchové přece neexistují a všichni, kdo si to myslí, potřebují prášky. V domově se Chloe seznamuje s ostatními pacienty a po čase zjišťují, že mají všichni něco společného. Do hry se dostává pár nepříjemných doktorů a sester, kteří se chovají poněkud zvláštně a děti to nutí k zamyšlení, zda se tu všichni ocitly skutečně náhodou.

Co se mi na knize líbilo asi nejvíc, bylo balancování na hraně reálna a nadpřirozena. Říkala jsem si, tak zdá se jí to nebo je to skutečné? Je to příběh o nadpřirozenu nebo realita s prvky k přemýšlení? I prostředí, ve kterém se to odehrává, podporuje toto váhání, co se děje a co se pozdává. Bohužel, přelom mezi realitou a fantasií, kdy se to přehouplo na jednu ze stran a já poznala, jak to tedy je, se moc nepovedl. Po předělu se ale opět vrací předchozí kvalita.

Autorka v poděkování zmiňuje svou dceru a její skvělé rady ohledně světa teenagerů a opravdu, není to dítě z pohledu dospělého, ale způsob chování, přemýšlení, jednání, vtipy, hlášky, vše se jeví, jako by to psal někdo náctiletý. Docela jsem se nasmála nad různými ironickými úšklebky, sarkasmem hlavní hrdinky. I jazyk je použit jednodušší, aby se co nejvíce přiblížil této věkové kategorii.

Hodně oceňuji popis situace a prostředí psychiatrické léčebny či léčebného domu, kde se vše odehrává. Úplně v tom vidím a cítím tu bezmoc, kdy člověk musí přesně dodržovat příkazy, jíst kdy musí, spát dle nařízení, omezení pohybu. Vylíčené nástrahy a překážky, co můžou člověka na takovém místě potkat, nepříjemní doktoři apod. 

Tato série by měla být trilogií a i když konec jedničky byl docela narychlo, čekalo nás v něm pár nečekaných zvratů a událostí, takže jsme napnutí jako kšandy. Další díl si chci určitě přečíst.

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuju nakladatelství Galatea.

8 komentářů:

  1. Ze začátku mi to přišlo jako Mediátor, na kterého nedám dopustit ale jak sem četla tvou recenzi dál, díky bohu to zas takový Mediátor není :D Kniha může být dobrý, recenze zajímavá :)

    OdpovědětVymazat
  2. Už som čítala rôzne recenzie na danú knižku, ale musím povedať, že nevyzerá zle. :) Asi je aj dobre, že autorka dostala rady od svojej dcéry. Priblíženie vekovej skupine.

    OdpovědětVymazat
  3. Knížku momentálně čtu a moc se mi to líbí :)).

    OdpovědětVymazat
  4. Mně se tahle knížka hrozně moc líbila :)) Taky se ti tak líbilo příjmení Souza? :D

    OdpovědětVymazat
  5. Čtu všude okolo hlavně chvǎlu, takže mám tky chuť si knížku co nejdřív přečíst :)

    OdpovědětVymazat
  6. Tuhle reakci jsem opravdu nečekala. Na tuhle knihu je hodně ohlasů, ale převážně negativních co jsem tak četla. Jsem ráda, že se najdou i výjimky, co se nenechají strhnout ostatními. Recenze je hezky napsaná, je znát, že se ti fakt líbila. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Jsem ráda, že nejsem jediná, komu se kniha líbila. Chvilku jsem si říkala, jestli jsem skutečně nečetla se zavřenýma očima (ne, že by to šlo. :D), protože těch negativních ohlasů bylo skutečně hodně. Jsem vážně ráda, že se líbila i tobě a taky se moc těším na další díl. :)

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...