VZDOR

Vzdor (Dilogie Dech 2)
Sarah Crossan

Nakladatel: Baronet
Série: Dech (2.díl)
Počet stran: 280
Rok a měsíc vydání: 11/2014

Anotace: Bea, Alina a Quinn jsou na útěku. Odstartovali povstání a byli nuceni odejít z kapsule, jediného místa, kde je dostatek kyslíku. Bea přišla o rodinu, Alina ztratila domov a Quinn výsadní postavení. Podaří se jim přežít v nebezpečné Divočině? Mohou dokončit revoluci, již začali? V patách jim je mladý voják ze Speciálních jednotek a jejich jedinou šancí je zůstat pohromadě, přestože je okolností nutí se rozdělit. Budoucnost lidstva je v ohrožení a tito čtyři mladí lidé se musí rozhodnout, kde leží jejich loajalita.

Druhý díl dilogie, pokračování Dechu. Vzhledem k tomu, že jsem knížky četla s docela velkým časovým rozestupem, přiznám se, že jsem občas tápala nad souvislostmi, protože nejsou nikde znovu vysvětleny, ani naznačeny, jak občas v pokračujících dílech bývá. Takže určitě doporučuji nejdříve přečíst jedničku, než se pustíte do dvojky.

Kniha je opět nabitá akcí. Provází nás pohledy hlavních hrdinů, protože každý je na jiném místě a řeší jiné věci, přidává to tak na různorodosti a člověk se nestihne nudit, protože na nějaké straně se prostě vždycky něco děje. Navíc autorka použila klasické - utnout vyprávění v nejlepším a dát tam jiného vypravěče, takže čtete dál a dál, abyste se dozvěděli, jak pokračuje hrdina A, ale mezitím vás upoutá hrdina B, takže i když se dočtete o A, chcete ještě B, mezitím se něco přihodí C a je to jasné, máte přečteno, než se nadějete.

Zase jsem se musela podivit nad originalitou nápadu. Vzduch je nedostatkové zboží a dostává se ho pouze bohatým, chudí nemohou běhat, protože by to neudýchali, nemohou cvičit a nijak se fyzicky zdokonalovat. Je to skvěle promyšlené, protože se bojuje a je samozřejmé, že ti, co vyrůstali bez vzduchu, nemají takovou výdrž a překvapivě je to v příběhu zohledněno, což mě mile překvapilo, že je to dystopicky reálné, autorka se drží do detailu toho, co pro svůj svět vymyslela.

Co mě překvapilo, je počet obětí v příběhu. Čekala bych klasické žili šťastně až do smrti, případně nějaké závěrečné zakolísání, ale ať to skončí tak či tak, překvapivě ne všichni se toho dočkají. Jako je to určitě pozitivum, že nejde o klasický happy end, ale měla jsem všechny ráda, nebyla jsem připravena nikoho nechat na pospas. Konec knihy jsem četla jedním dechem, je to vážně docela dramatické. Co mě trochu zklamalo je, že mi přišlo, jako by to bylo ukončeno zbytečně rychle. Sice všechno dává smysl, ale je tam ještě potenciál, který by šlo dořešit a rozvinout. Vzhledem k tomu, že se jedná o dilogii, tak se toho bohužel nedočkám, i když bych si to určitě moc ráda přečetla.

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuju nakladatelství Baronet.