PSYCHIATR

Psychiatr - Petr Prouza

Nakladatel: Šulc-Švarc
Počet stran: 224
Rok a měsíc vydání: 04/2014

Anotace: V prostředí odlehlé psychiatrické léčebny, která má být během krátké doby zrušena, se odvíjí čtenářsky přitažlivý, sugestivní děj nového románu Petra Prouzy. Neobvyklé, často až bizarní příběhy pacientů a pestré privátní osudy personálu se v napjaté atmosféře konce Ústavu ještě více obnažují ve své pravdivé podstatě, jež zvenčí vypadá absurdně, ale ve skutečnosti odpovídá na otázky, které si většinou klade každý z nás, po záhadném smyslu života a jeho nekonečných výchylkách. Vilém Rokyta se ohlíží za svou minulostí, která zrcadlí rozporuplné zvraty a společenské proměny v uplynulých šedesáti letech jeho života.

Vilém Rokyta je psychiatr, ředitel léčebného ústavu. Strávil zde celý život a tato práce pro něj hodně znamená. Když mu z ministerstva přijde dopis, že nemocnici kvůli financím zavřou, čeká ho nelehký úkol. Musí to sdělit svým pacientům, což není na psychiatrii nic snadného. Nejvíce se bojí o svých dvanáct apoštolů, jak jim říká, nejkomplikovanějších pacientů., pro které jakékoliv změny znamenají zásadní problém. Dále jim zajistit místo v jiných zařízeních a připravit je na převoz. Sdělit to kolegům, napsat jim doporučení do nových zaměstnání. Samozřejmě sehnat nové zaměstnání sobě. A jak to udělat s bydlením, když celý život používá byt přímo na klinice? Že by nastal čas oženit se, usadit se a založit s někým vlastní soukromou kliniku? Kdo ví.

Když jsem viděla v nabídce tuhle knihu, věděla jsem, že musí být moje. Určitě už víte o mém zájmu psychologie, psychiatrie, takže jsem byla vážně zvědavá, co Psychiatr ukáže. A dočetla jsem spokojená. Příběh, akce, napětí, smích a vtip, smutek a soucit, bylo tam toho vážně hodně.

Obálka je docela obyčejná, možná by šlo vyhrát si s ní víc, přece jen takovéto téma by mohlo využít nějakou expresivitu nebo něco abstraktního, ale ve více barvách, než vidíme zde. Vlastně moc nevím, co je na přebalu. Každopádně odstíny modročerné se mi líbí, nijak nepříjemně do očí to nebije, takže v pořádku.

Zajímaly mě příběhy doktorových dvanácti apoštolů, jeho nejtěžších případů. Chtěla jsem vědět, co se jim stalo, co řeší a jak se to léčí a dozvěděla jsem se to, seznámila se se všemi a bylo to vážně zajímavé, někdy smutné, občas spíš úsměvné.

Doktor je flegmatik, přišlo mi, že nic moc neřeší, nic moc ho nerozhází. Takový by měl asi správný psychiatr být, nenechat se snadno rozhodit prací a nenosit si trápení z osobního života. Vilém je sympatický, téměř už stařík, seznamuje nás s chodem zařízení, vypráví nám o svém životě, o životě lidí kolem.

Kniha teď poputuje k mým prarodičům, protože když jsem četla, uvědomila jsem si, že tak jak je to napsané, oni mluví. To nemyslím vůbec jako výtku, jen, že by se to mohlo líbit i téhle věkové kategorii, což se o většině knížek říct nedá. Když nám někoho představují, dozvíme se, jaký má titul, kde studoval, kde pracoval, kam ho přeřadili, o jeho manželce / manželovi (a jejich školu, titul, práce samozřejmě), seznámení, děti, plány do budoucna a to není zdaleka všechno. A nakonec to pokračuje něčím absolutně banálním, kde bychom se bez toho výčtu klidně obešli, ale vlastně je to příběh v příběhu, takže nám to nevadí.

Námět je zajímavý a neobvyklý, na druhou stranu nic složitého a odborného, co by mělo odradit. Kniha se mi četla dobře, styl psaní mi vyhovoval a věřím, že bude vyhovovat i mým prarodičům, až jim knihu půjčím, což je něco, co jen tak o jiné knize tvrdit nemůžu.

Za recenzní výtisk děkuju internetovému knihkupectví Knihcentrum, kde také můžete knihu zakoupit.