29. října 2014

ZÁPISKY JEDNÉ KNIHKUPKYNĚ

Máme tu novou rubriku, nejdříve něco málo k názvu. Na minimálně třech blozích jsem viděla "zápisky jedné knihovnice", protože hodně z nás/vás knihomolů studuje nějaký literární/jazykový/knihovnický obor. Všichni asi víte, že i já pracuji s knihami a psali jste mi o nějaké mé denní postřehy, perličky, co jsem dělala, co mě pobaví, upoutá apod.. A když jsem přemýšlela nad názvem, chtěla jsem něco originálního, co zní v uších a uznejte, že slovo knihkupkyně vážně stojí za to. Takže tohle jsou mé zápisky týkající se práce v knihkupectví. 


Do knihkupectví chodí, podle mě, kdybych to měla rozdělit, tři základní typy lidí.


1. skupina
Začneme tou, kterou mám nejméně ráda. Vtipné je že když jdu do knihkupectví jako zákazník já, spadám právě do této skupiny. Jojo paradox. Jak bych je charakterizovala? To jsou lidí, kteří, když se jich na cokoli zeptáte, nechtějí s vámi mluvit, nenechají si poradit, nechtějí, abyste jim pomohli ve výběru knížky, či jim alespoň řekli, kde tu kterou knihu najdou v rámci naší prodejny, ukázat směr, rozumíte. Všechno si chtějí udělat sami, hledají v celém obchodě, když neví, kde jsou které žánry umístěny. Proč sem patřím i já? Protože bych zaměstnancům nevěřila. Řekněme si po pravdě, že ne všichni, co pracují s knihami, jim rozumí. Spousta lidí pošle pracák, zaučí se na pokladnu a umí najít něco na pc, ale aby doporučili nebo se s nimi o tom dalo popovídat, nehrozí. A toho já se bojím, proto bych si nenechala poradit, chtěla bych si projet anotace sama, bez otravování, rozmyslet se na základě vlastních zkušeností s autory, nakladateli, poznatky. Myslím, že většina z vás, co tohle čtete, patří taky sem, že?

2. skupina
Sem patří především ženy čtenářky. Nebo alespoň jsem se ještě nesetkala s žádným takovým mužem. Tato skupina čte, většino hodně a jdou si koupit knížky pro sebe. S nimi se komunikuje skvěle, protože si nechají poradit a hodně si s nimi povídám. Někdy přijdou třeba se seznamem dvou, tří knížek a já jim řeknu, o čem cca to je, jak se mi to líbilo a tak. Tady je to snazší než s třetí skupinou, protože lidé kupují knížky pro sebe, takže se jich můžu zeptat, zda chtějí spíš romantiku, erotiku, oddechovku, vtip, jaké knížky se jim líbili, jestli chtějí podobnou apod. Byla jsem dokonce pochválena, že je super, že je vidět, že hodně čtu a mám neuvěřitelně široký přehled, protože se dovedu bavit o romantice, sci-fi, fantasy, detektivkách, všem možném. Většinou tomu prý nikdo nerozumí a vybírají naslepo. Pokud potkám někoho takového, povídáme si hodně dlouho, doporučuji knížky a je to naprosto super pocit.  

3. skupina
Lidé, kteří chtějí koupit dárek někomu jinému. Ti si taky hodně nechají poradit a více méně jsou jako předchozí skupina, s tím rozdílem, že se hůře radí někomu, kdo nakupuje pro jiného. Sice mám větší volnost v tom, co doporučit, protože většinou nemají vůbec ponětí. Řeknou něco vtipného, něco napínavého, ale když chci vědět nějakou knížku, co se obdarovanému líbila nebo co obvykle čte, už moc nevědí. Tady pak sázím na bestsellery co se líbí většině, protože nechci radit něco specializovanějšího někomu, kdo neví, jako můžu poradit lidem ve druhé skupině, protože to můžeme rovnou probrat.

Tak co, do jaké skupiny patříte vy?

37 komentářů:

  1. :) Taky patřím do první skupiny.. Většinou bloudím mezi regály knih a hledám, která obálka nebo anotace mě praští do očí. S prodavači taky moc nemluvím :D Většinou sama nevím co přesně hledám, tak by mi stejně neporadili ;) A když projdu celý obchod a kniha nikde, tak se jich nakonec zeptám.

    OdpovědětVymazat
  2. Hm, asi spadám do té první. :) I když vím, kde je jaký žánr! :D

    OdpovědětVymazat
  3. Já jsem rozhodně první skupina! :D Hlavně proto, že většinou vím, co chci, ale je těžké si z těch dvaceti knížek vybrat jednu, takže jsem schopná strávit u regálu s cizojazyčnou literaturou hodiny. :D Nicméně o knížkách si ráda povídám vždycky, pokud ovšem tomu člověk rozumí. :D

    OdpovědětVymazat
  4. někdy nejspíš do té poslední (zvlášť kolem Vánoc).. dala bych se asi zařadit i do té druhé, přesto, že když jdu do knihkupectví, většinou přesně vím, pro co jdu, protože už sem to s největší pravděpodobností četla.. někdo si možná řekne "na co si kupovat něco, co už sem četla?", ale já to tak prostě mám.. spoustu knížek sem si přečetla v pdfku, nebo půjčila v knihovně a až na základě toho, že se mi zalíbily natolik, že se k nim nejspíš budu chtít v budoucnu vrátit, jdu a koupím si svojí tištěnou :) jsem prostě hrozně vybíravá a nechci kupovat uajíce v pytli :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. to je dobry :) i kdyz je pravda, ze si taky koukilrat koupim knizku co jsem cetla pujcenou a vim, ze se k ni chci vratit nebo ze tohle stoji za to, aby to bylo v mem vlastnictvi :)

      Vymazat
  5. Asi do té první, i když my máme jen malé knihkupectví, takže za mnou ani zaměstnankyně moc nechodí a neptají se, co potřebuju. To jen já přijdu, když něco chci. A já toho většinou ani moc nechci, knížky si hledám už dopředu na internetu a do knihkupectví jdu s jasným seznamem. Anebo je hledám právě v tom knihkupectví, ale přesně jako ta první skupina. Ocenila bych takovou knihkupkyni jako jsi ty, protože bych si ráda s někým takhle popovídala o knihách :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tak prijd nekdy nakoupit k nam a popovidame si :)

      Vymazat
  6. Ani do jedné do knihkupectví sice chodím celkem často, ale většinou jen koukám, jelikož knihy nakupuju na internetu :D A když už tam nakupuji, tak bych asi věděla, kde to hledat, pokud by to tam vůbec měli :D

    OdpovědětVymazat
  7. tak do 2. skupiny patří u muži a kolikrát se s nimi mnohem lépe baví, ale záleží, koho chytneš
    ale zapomněla jsi na další 2 kategorie:
    1. čumilové...lidi, co tam chodí jen tak koukat a v životě přečetli akorát tak časopisy (na některých to jde opravdu poznat)
    2. kecalové...lidi, kteří si chtějí jenom popovídat o něčem, nedávno mi jeden pán povídal, jak sbírá Mayovky a jak a o nich napsal i část knihy atd...jako kdybych byla o aspoň 10 let starší, tak bych to chápala, ale jako v 20 letech? tak ty mě opravdu hodně minuly. A nejhorší je, že si chtějí povídat vždycky, když zrovna přivezou několik beden :D

    OdpovědětVymazat
  8. Je super, že jsi zatím tak z práce nadšená a nepotkala jsi žádné potížisty ;-) Já kdybych měla psát o těch postavičkách si k nám do knihovny chodí... Máme holt "oblíbené" čtenáře :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky pracuji v knihovně a o některých čtenářich by se dalo opravdu vyprávět :)

      Vymazat
    2. tak jasne, ze jsou i horsi dny a ze chodi i lidi, co jsou zli, neprijemni, co chodi jen cist (coz o to, ze ctou, ale ty knizky kolikrat ponici, pomuchlaji a to me docela mrzi) nebo co chodi krast a jsou na me hnusni, kdyz chodim do stejne ulicky jako oni a nemuzou nic sebrat. ale zastavam teorii, ze je potreba byt pozitivni, navic proc kazit ctenarum naladu. to je na jiny clanek, knihkupectvi a jeho nevyhody, tohle melo jen shrnout ctenare :) je mi jasny, ze do knihovny chodi poradny vejlupci, staci co vidim u nas, kdyz si jdu neco pujcit, hruza :-D

      Vymazat
    3. Jj, pozitivní přístup je důležitý ;-) A když je nejhůř, objímám Houmra :-D

      Vymazat
    4. Taky jsem pozitivní, i když někdo přijde, nepozdraví, bez řečí položí knížku na stůl a nic neřekne, já knížku vezmu, usměju se a zeptám se, jestli ji chce půjčit nebo vrátit a ještě mu řeknu, do kdy má knížku půjčenou, nebudu si kazit náladu, ale někdy je to opravdu těžké :)

      Vymazat
  9. Já spadám do první skupiny, ale spíše proto, že se jdu většinou jen tak pokochat novými knížkami. Jdu si prohlédnout jak se knihkupectví třeba přeorganizovalo a co tam přibylo. Nebo si jdu prohlédnout knížky, které bych si chtěla koupit, ale zrovna nejsem ve fázi, kdy bych si mohla koupit kdejakou knížku a tak raději zajdu do knihovny :D

    OdpovědětVymazat
  10. Jak kdy. Občas nemám čas, takže třeba poprosím své přátele v knihkupectví, aby mi knihy vyhledali nebo aby mi poradili při výběru knihy pro tátu. Když ale nespěchám, jsem sama, ráda se potuluji nerušeně mezi regály a spadám do té 1. skupiny :)

    OdpovědětVymazat
  11. určitě spadám do té první, radši si všechno projdu a najdu sama a až pak se obrátím na pomoc, pokud nemůžu najít :)

    OdpovědětVymazat
  12. Já jsem jasná jednička :). Jdu si po své lajně a všichni mi dejte pokoj, však já se vyznám!!! :-D. Mám ve zvyku zapisovat si tituly knih, které si chci přečíst, takže jsem tohle začala jednou dělat i v knihkupectví. Tos měla vidět, jak se na mě prodavačky tvářily, myslely si, že si snad něco fotím nebo tak.
    V práci mě lidi o radu žádají, tak jim něco doporučím a vždy radím, ať si vezmou knížek víc, kdyby jim něco nesedlo, Zatím mi nikdo nic nepřišel omlátit o hlavu :-))))

    OdpovědětVymazat
  13. Já asi jako velká většina spadám do první skupiny. A není to tak jen u knih, protože já mám vždy svůj názor. A pokud už s knihou chci poradit, poradím se s kamarádkou a to dopředu (pokud jde se mnou není problém :D). Většinou si jdu knihu(nebo cokoliv jiného) koupit s jasným výběrem, takže nějaký prodavač nemá žádnou moc 3:)

    OdpovědětVymazat
  14. Krásný článek. Já spadám určitě do té první skupiny. :)

    OdpovědětVymazat
  15. Já patřím taky asi do té první skupiny, ráda šmejdím po knihkupectví, obracím každou knížku a v klidu si vybírám. Nemám ráda, když mi někdo "stojí za zadkem" :-) www.cookingwithsusa.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  16. Skvělé počtení. Nejspíše patřím také do první skupiny, jelikož většinou chodím do knihkupectví již s cílem, kterou knížku si chci koupit. Kolikrát se rozmýšlím třeba nad dvěma, ale žádná knihkupkyně mi nikdy neporadila, kterou bych měl zvolit. Tvých rad bych rozhodně využil. :-) Nejsem si jist, zda ostatní knihkupci jsou sečtělí v literatuře, kterou prodávají, tak jako ty. Spíše se přikláním k tomu, že moc nečtou, možná se pletu??

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. mas pravdu, malo kdy jsem potkala nekoho, kdo by cetl a dokazal mi poradit. i lidi mi rikaji, ze jsou prekvapeni, ze tomu rozumim, ze to casto nepotkavaji, ze jsem prvni, kdo se jim venuje. u nas v praci tomu rozumime dve, ostatni si netroufnu soudit, ale v jinych knihkupectvich mam jen spatny zkusenosti.

      Vymazat
  17. I já jsem v první skupině! :D To máme asi všichni společné :).

    OdpovědětVymazat
  18. Nemám ráda, když se někdo vtírá se svými radami, o které nestojím, i potom, co mu slušně řeknu, že "pomoc fakt nepotřebuju". Takže první skupina - tam bych se zařadila. :)

    A balíček stále v nedohlednu: :( :D

    OdpovědětVymazat
  19. Spadám do té první. :-D Když totiž nahlas řeknu pro co jdu, ale pak se rozmyslím a knížku si nekoupím připadám si blbě. :-D A i tak. Co kdyby mi poradili něco, o čem jsem např. slyšela a vím že to nechci, musela bych jim pak nějak naznačit že mi rozhodně neporadili dobře. :-D Jak jsi psala - radši spoléhám sama na sebe :-)

    OdpovědětVymazat
  20. Jednoznačně spadám do první kategorie, protože miluju, když si mohu knihy v klidu prohlížet, listovat si v nich, číst anotace,... :-)

    OdpovědětVymazat
  21. Já patřím určitě to první skupiny. Ne že by mi vadilo, že si se mnou chtějí zaměstnanci povídat, ale já si sama ráda projdu všechny knížky, přečtu si anotace a popřemýšlím si u toho. Proto mám radši na to svůj klid, kdy mi do toho nikdo nemluví, ale na druhou stranu občas může být nějaká rada dobrá :)

    OdpovědětVymazat
  22. Já patřím jednoznačně do té první kategorie a to proto, že mám o knihách velký přehled a většinou si jen naživo prohlížím tt, které už mám vytipované a většinou tomu ti lidé stejně moc nerozumí :-o A jak někdo napsal, čumilové, kecalové a pak taky prudili, co prudí jen asi sami sobě pro radost :-D

    OdpovědětVymazat
  23. Určitě první skupina, ale kdybych věděla, že prodavačka je taková čtenářka s velkým rozhledem a ještě k tomu milá a ráda poradí, tak bych se velmi ochotně připojila ke druhé skupině :) Moc pěkný článek :)

    OdpovědětVymazat
  24. neviem ci sa to da ale asi som jednotka krizena s dvojkou :) najprv si obeham sama-to mam akoze relaxacnu pol hodinku a potom v pripade potreby idem za pani predavackou a hlavne vtedy ked viem ze je to tá mila,usmievava a ochotna.

    OdpovědětVymazat
  25. Preebohaa.. toľko komentárov, to je asi všetky komentáre na mojom blogu dokopy :-D No nič, prispejem tým mojim..
    Ja spadám do tej prvej kategórie, nie žeby som predavačkám neverila, ale som akosi osamostatnená, nenávidím, keď sa mám niečo spýtať, to by ma určite zabilo, pretože .. teraz som si akosi uvedomila, že mi nerozumejú predavačky, väčšinou, keď sa zarozprávam o nejakej sérii, netušia, o čom kecám, pritom to majú tamto vystavené.. no čo už. Oni nerozumejú knihám, ja áno, tak kde je problém :-)

    OdpovědětVymazat
  26. Tak muj manzel je asi prvni chlap v te tvoji druhe skupine:-)vykecava se, necha si poradit. Ja jsme jasne v prvni.radsi si to rouzhodnu sama:-))

    OdpovědětVymazat
  27. Já jsem asi takový hybrid. :D ačkoli asi převažuje typ 1. Ale musím říct, že tak před 2, 3 lety se mi rozhodli naši pořídit na Vánoce knihu a to tak, abych o tom nevěděla. No prý vyjmenovali knihkupci zopár knih, o kterých věděli, že čtu (mimochodem vybrali si žánrově docela velký rozstřel) ten na ně vyvalil oči. Pak něco doporučil. Ve výsledku se ke mně dostala série Píseň ledu a ohně a ještě nějaká kniha, vím, že se mi líbila, ale na název si zrovna teď nevzpomenu. :D

    OdpovědětVymazat
  28. Tak tá prvá skupina mi úplne sadla! :) Jednoducho správni knihomoli. Ja sama, ja sama, ja viem najlepšie, čo sa mi bude páčiť. :D Čo je ale najhoršie - zväčša si nenechám poradiť takmer od nikoho, lebo mám toľko vlastných tipov na čítanie, že ak som o tej knihe ešte ani raz neuvažovala, tak napriek tomu, že to niekto čítal a odporúča mi, jednoducho neverím, že to ocením, keď som si tú knihu sama doteraz vôbec nevšimla. A radšej uprednostním tutovky. Na tomto však mienim zapracovať a aspoň kamarátov s podobným literárnym vkusom viac počúvať, nech neprichádzam o super knihy.

    OdpovědětVymazat
  29. A co teprve ti, kteří o knize neví lautr nic, snad kromě toho, že byla MODRÁ!!!
    O sobě bych řekla, že jsem asi kombinace všech tří skupin, protože moje návštěva v knihkupectví obvykle probíhá následovně:
    1. jdu koupit knihu pro někoho a možná (a možná taky ne) koupím i něco pro sebe. Takže si tak procházím obchodem, koukám se po regálech, kde co je, hlavu v oblacích, když tu najednou se ozve: Dobrý den, mohu Vám pomoct? A mně hlavou bleskne jen: Nevotrrrrrrrrrrrrravuj, já se chci kochat tím, co všechno si nekoupím, protože prostě nemůžu mít všechno! A nahlas řeknu: Ne, děkuji, zatím vybírám... A ponořím se znovu do toho bludiště.
    2. když už si chci koupit něco pro sebe, tak je to hrozně dlouhý seznam. Nemůžu mít všechno, musím něco vyloučit a vybrat tu správnou. Jdu tedy potupně za tím knihkupcem, kterého jsem se před chvílí úspěšně zbavila a spolu něco vybereme. Ovšem jen v tom případě, že mám štěstí a v oddělení fantasy stojí někdo, kdo ví, o čem ten žánr vůbec je a neplete si Draculu s Upířími deníky (v neprospěch Draculy).
    3. Ano, samozřejmě, že vím, jaké knihy moje kamarádka čte, má jich přečtených víc než 500, ale bohužel 490 z nich je úplně jiných, než které jsem četla já, a myslíte si, že si před návštěvou knihkupectví některé z jejích nejoblíbenějších poznačím? Ne! Takže pak skončím u toho: bylo to o nějaké nemocné paní a byla modrá. (ta kniha, ne ta paní...)

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...