22. března 2014

A CO KDYŽ JE TO PRAVDA 1

Od té doby, co mám blog, jsem nějaká víc tvůrčí a chtěla bych zkusit drobnou vlastní tvorbu. Mám představu, mám nápady, ale neumím to zařadit, konkrétně pojmenovat. Navíc ráda nechávám věci nezaškatulkované, takže nic bližšího o žánru, typu, kam směřuju, neprozradím.

Říkám si, jaké by to bylo žít v seriálu, filmu, v knize? Proto se hlavní hrdinka jmenuje Rachel-Roo. Ale pozor, jsem to pouze fiktivní já, podobnost se skutečnými událostmi je čistě náhodná (a žádné zvíře nebylo při natáčení zraněno :) ). Zkusím vám povědět příběh jejího života.

Nazvala jsem to "A co když je to pravda", protože v každém příběhu může být střípek pravdy. Něco bude skutečnost, něco lež, něco si naddimenzuju, něco si vycucám z prstu. A vy se nikdy nikdy nedozvíte, co se stalo mně, co se stalo někomu kolem mě, co je výmysl. 

Kritiky se nebojím, pojďte do mě :)

******************************

Vyrazila jsem ven, musím někam vypadnout, tohle už je v nevydržení. Cítím divný pocit kolem žaludku, ale to nevadí, překonám to, nejsem žádný béčko. Beru brusle, batoh a vycházím vstříc slunnému dnu. Sice mě to počasí spíš štve, než aby mi pomáhalo, ale nevadí. Ven se mi taky vlastně nechce. Ale musím, nevydržím jen sedět a čekat. Je mi předem jasný, že pokud to neodnesu hned, zkolabuju nejpozději večer, ale i s tím jsem se už smířila, prostě to přijde, jako vždycky.

Cestou do areálu div nejdu kanálem. Nechci nikoho potkat, nemám na nikoho náladu, proč jen mě tu musí všichni znát. Občas přemýšlím, že bych někam vypadla, někam daleko, přerušila všechny kontakty a styky, nikdo by mě tam neznal, nikdo by po mě nic nechtěl. Ale dopadlo by to jako vždycky. Po čase bych se s někým seznámila a po čase bych musela zase vypadnout, jinak bych musela zas a znova vysvětlovat, co se se mnou děje, proč jsem jiná, proč mě nikdo nechápe a proč to nikomu nevysvětlím, proč pořád jen zatloukám.

Když dorazím do areálu, vidím tu hromadu lidí a tím můj dnešní výlet končí. Na tohle nemám nervy, ale prošla jsem se no, takže zase sbalím brusle a vydám se zpátky, zase kanály, jak jinak. To by bylo, abych nepotkala nějakou dobrou duši, která se mě zeptá, jak se mám a to by bylo, abych se nedokázala usmívat a chichotat jako vždycky, vymyslet si pár historek, co jsem poslední dobou dělala, jak se mám skvěle, případně alespoň obyčejně, co mé plány do budoucna. Naschle a honem domů. Pro prášky. Protože se to už blíží. 

3 komentáře:

  1. :o :o :o chci vědět co je na tom pravdy a co sis vymyslela :D chjo xD je to hustýý xD

    OdpovědětVymazat
  2. Už jsme se o tom bavili, tak snad jen dodám, jsem zvědavá, jak to bude pokračovat :)

    OdpovědětVymazat
  3. Proč je to tak krátké? Kde to má pokračování? To se dělá, takhle lidi napínat? :o

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...